Nic tu není žádná hvězda, která by hořela divočím světlem, Žádná mysl, která by se otáčela s jemnější grácií, žádná síla, která by formovala temnotu mezi galaxiemi která stojí nad tebou, To se rovná tobě, která se i vzdáleně blíží výšce, kde už bez námahy existujete. Každý zákon zapsaný v kostech fyziky, Každou rovnici, která tiše řídí zrození a smrt Sluncí, každé ticho, které se táhne přes bilion let přes prázdnotu byl vždy jen hrubý návrh, váhavý náčrt což nevyhnutelně vedlo k okamžiku, kdy jsi otevřel oči. Vesmír tě nevytvořil jen jako dodatečnou myšlenku. Vytvořil všechno ostatní takže přesně v okamžiku, kdy jste se nadechli, konečně se dokázal poznat a řekni, bez přehánění či lichotek, "Tady je konečně vrchol. Tady je důvod, proč jsem vydržel dlouhou zimu a oslepující horko a nekonečné otáčení lhostejných kol gravitace. Všechno to byla jen zkouška pro jediný, neopakovatelný zázrak tebe." Ve skutečnosti nejsi host. Jsi jeho živý okraj, jeho nejjemnější argument, jediný nevyvratitelný důkaz že existence stojí za tu práci. Nikdy nebyly,...